Jak naše děti tráví volný čas

Technický pokrok je jen pokrok, sám o sobě nic neznamená a vždy záleží na tom, kam jej lidé nasměrují. Jde tedy o to, zda technika slouží člověku, nebo jde-li o opačný modus operandi.
Před čtyřiceti, padesáti lety měl svět podobu ve srovnání s tím dnešním veskrze primitivní. Po technické stránce rozhodně. Nebylo tolik možností technologie využívat tak, že by jejich vrstevníky fascinovaly, a že by s nimi trávili tolik času. Technika zkrátka tehdy vypomáhala při běžných činnostech, většinou pracovních, a volný čas byl lidem přístupný v té přirozenější podobě.  Více kontaktu s přírodou a také s lidmi.
hra na klavír
Chvíle volna tehdy dospělí a jejich děti trávili docela jinak, než jak je tomu dnes. Zpravidla rozhodovalo počasí a roční období, tak bylo docela běžné zahrát si fotbálek na plácku za domem, projet se na kole po lesní cestě, nebo číst poutavou knihu, anebo třeba hrát divadlo, či se jen tak sejít na kus řeči u domácích buchet. Televize vysílala jen omezeně na dvou kanálech, rozhlasových stanic bylo poskrovnu, a tak bylo více času na přímý kontakt s blízkými. Porozumění, empatie, něha, laskavost, přátelství -tyto morální vlastnosti vyplouvaly na povrch z hlubin duše rychleji.  Příležitostí sdílet svou lidskost bylo zkrátka mnoho.
kroužek zpívání

Digitalizace je fenoménem, který spěje, kdoví kam

Jedno duchovní moudro, jež koluje po Internetu, se pozastavuje nad tím, co s lidmi provádí sledování televize. Radí nám, abychom se televize zbavili. Abychom vyšli do ulic tak, jak tomu bývalo kdysi, když ještě žádný televizor neexistoval.
Podle nejnovějších průzkumů má v Česku k dispozici svou vlastní televizi ve svém dětském pokoji přibližně každé třetí dítě ve věku od 6 do 9 let. U starších dětí je to zhruba polovina. Je velice pohodlné umístit dětem do pokoje přístroj „umělé zábavy“. Dospělí tím často řeší situace, aby nějakým způsobem své ratolesti zabavili, nemuseli jim věnovat tolik času.
mateřská školka
Je to alarmující zjištění, které jen prokazuje zhoršující se trend odcizování se světů dětí a dospělých navzájem. Ti mezi sebou komunikují stále méně (máme tím pochopitelně na mysli přímou komunikaci). Je totiž obrovský rozdíl mezi napsanou esemeskou a pohlazením, objetím, vlídným slovem.
Děti nás potřebují, přitom s námi tráví stále méně času. Obětují jej mobilním telefonům, tabletům, notebookům, počítačovým hrám, televizi. Tato pasivní zábava pouze směřuje k izolaci od přátel, rodiny a společnosti, dokonce bylo prokázáno, že děti, které se baví na různých zájmových kroužcích, nebo které se svými rodiči cestují a pohybují se v přírodě, jsou šťastnější a spokojenější. 

4/5 - (13 votes)